Historie pradávná (Keltové)

Keltská krev dnes prý již koluje v žilách málokomu, ale některé keltské duchovní tradice přežívají dodnes. Jací vlastně Keltové byli? Byl to lid plný pokory vůči přírodním silám, žijící v souznění s přírodou a s fantazií, která neznala hranic. Většina pohádkových postaviček, které oblažují i děsí naše děti, má kořeny právě v bohaté keltské mytologii.

Keltové, přesněji řečeno kmen Bójů, obýval naše území cca po pět století od roku 500 před naším letopočtem (někteří badatelé je ovšem považují za přímé pokračovatele Halštatské kultury – v tom případě musíme ještě nějaké to století přidat). Byli to zdatní řemeslníci, úspěšní obchodníci a na svou dobu velmi vzdělaní lidé. Byli schopni používat hrnčířský kruh, těžili kov a vyráběli z něj zbraně a další propracované předměty, razili své vlastní mince, obchodovali s jinými národy. 


Jejich mytologie nebyla vymýcena ani mnoha staletími křesťanské nadvlády, ač se o to křesťané velmi silně snažili. Postavy pohanských nadpřirozených bytostí přetrvávají v pohádkách a dva největší keltské svátky se v pozměněné formě slaví dodnes. Jedná se o keltské „vítání jara“, tzv. svátek Beltine. Dnes jej slavíme jako „Čarodějnice.“ Ústředním motivem tohoto svátku je zapalování ohňů, které mají strávit vše špatné a očistit vše dobré. Druhý svátek, tzv. Samain, je dnes připomínán jako svátek všech svatých (Haloween). Ten není tolik pozitivní pravděpodobně proto, že se slaví na podzim. V tento poslední říjnový večer se uhasily ohně a nastala noc, kdy se zemřelí mohli na chvíli vrátit na svět mezi živé. Není divu, že žijící lidé cítili úzkost a bázeň a raději za zavřenými okenice čekali, až bude strašidelná noc pryč. Další den ráno byly ohně slavnostně zapáleny a keltský Nový rok začal.


Keltší kněží (zvaní druidové) požívali mezi lidmi obrovské vážnosti. Nejedná se o kněze v podobě, jakou známe dnes, druidové byli spíše velmi moudří a zkušení lidé, kteří se výborně vyznali nejen v náboženství, ale i v léčitelství a rozuměli řeči přírody. 

Keltové si stavěli hradiště, tzv. oppida. Jednalo se o opevněná města o rozloze mnoha desítek hektarů. Nejznámější oppida u nás jsou Nižbor – Stradonice, Závist u Zbraslavi a Přerov nad Labem.

Zhruba v období přelomu letopočtu byli vytlačeni a podrobeni Germány, národem mnohem méně vyspělým, za to ale bojovným.